Vojensko.cz

Také něco o kamarádovi-kufru.Narukoval jsem v říjnu 1957.Na povolávacím rozkaze bylo velké "K" což znamenalo s dřevěným kufrem.Byl docela problém ho sehnat.Věnoval mi ho jeden známí, který na něm moc nelpěl.To "K" signalizovalo,že nerukujeme do nějakých kasáren kde je veškeré vybavení.(Byly to opravdu nízké dřevěné baráky). Jinak jsme nevěděli kam ani k čemu. Na sobě jsme povinně měli teplákovou soupravu a kecky a to s námi zůstalo. Společně jsme s voj.doprovodem napochodovali na nádraží a jeli do neznáma.Skončili jsme ve Volarech což byl v té době docela pěkný zapadákov.Byly jsme s toho docela vykulení.ale nakonec jsem tam i z kufrem ztrávil dva bezvadný roky na které moc rád vzpomínám.To ale nepatří do rubriky o kufrech.Poslal bych sem fotku kufru ,ale nevím jak.Moc si s IT nerozumíme což je zřejmé z letopočftu.Pokud mi někdo poradí tak to zkusím.

Ahoj na vojensku najdi si uschovnu tam pošly fotky a tam jsou šikovní kluci a ti je daji kam chceš tak BUĎ dědek Vašek

Tak jsem to zmáknul.Budeme vidět jestli se tady objeví můj dobrý kufr. Diky za školení a taky se měj. Zkoušel jsem to ještě jinou cestou ale co se povede nevím.

Povedlo se a kufr je tady. Jak je vidět z tematiky na něm, ztrávil jsem s ním dva roky na autorotě ve Volarech.O tom ale na jiném místě.

Narukoval jsem k Vnitřní stráži 1.8.1964.Vojenský kufr,kterýjsme všichni nafasovali byl fíbrový s okovanými rohy.Osobní výstroj už v něm byla uložena.Přidal jsem jen věci osobní hygieny,které jsem podle informace na povolavácím rozkazu vzal s sebou z civilu.Při odchodu do civilu jsme kufr odevzdávali s ostatní výstrojí-byl taky po 26 měsících vojny notně poničený.Doma máme vojenský kufr po našem otci - ročník 1903.S tímto kufrem otec rukoval na voj.službu i do mobilizace v roce 1938.Už je hodně poničený,dvě generace dětí si s ním hrály a ukládaly do něho hračky.Rozměry voj.kufrů jsou uváděny různé-ten náš má délku 55cm,šířku 30cm,výšku 20 cm.Celý dřevěný,víko je ploché,sklápěcí držadlo je na boku.Na spodku jsou nakraji tenké lišty místo nožek.Celý v černé barvě, hodně odřený.

Zdravím všechny bývalé vojáky základní vojenské služby, kteří absolvovali dvouletou převýchovu na obránce vlasti, ale zároveň i na chlapa. Já osobně jsem tento proces absolvoval v létech 1960-1962 kdy jsem sloužil u Vnitřní stráže Vojsk ministerstva vnitra.
Abych se vrátil zpět k meritu věci-tedy k mému původnímu článku Vojenský kufr. Jak jsem již původně předeslal, narukovat s vojenským kufrem byla povinnost každého brance jak již před námi, tak i ještě nějaký čas po nás. Za našich dob té výbavy, kterou jsme při nástupu vyfasovali od eráru zase tak nějak moc nebylo. Matně si vzpomínám, že to byly, košile, trencle, mundůr (sako, kalhoty a kabát), brigadýrka a lodička, tuším že asi dva páry onucí, ručníky, šála, kapesníky a okované holinky-"půlitráky". Pokud kdo měl nějaké vyšší osobní nároky mohl si je splnit buďto nákupem v Armě, případně v civilním obchodě na vycházce. Například ponožky, krém na boty, věci na osobní hygienu-holení, zubní pastu a kartáček, případně něco k jídlu si kupoval každý za své. Tehdy nemýlím-li se byl žold 72 Kč na měsíc, takže pro kuřáka na cigarety a sem tam na pár piv. Někdy zbylo i na dopisní papíry a známky, díky čemuž bylo možno napsat domů o další příděl jak stravy, tak i finančních prostředků.Ještě dnes si živě vybavuji jak jsme se učili při obouvání balit na noze onuce, Ten kdo se to pořádně nenaučil, tak trpěl. Protože byly na denním pořádku zrychlené přesuny onuce se v botě shrnula a výsledkem byly puchýře, sedřená kůže, případně hnisavé boláky. Dalším fenoménem byly okované půlitráky, které měly na kožené podrážce natlučené cvočky a na kramflecích kovové podkůvky. Toto si musel každý voják hlídat a dle potřeby dobíjet. Zažili jsme i radostné chvíle např. při docpávání slamníků. Voda tekla pouze studená, každý si musel prát a žehlit sám. Už je to přece jen dlouho, takže se už fůra věcí vytratila z mysli a upadla v zapomnění. Mám-li být upřímný udivilo mi, jaký ohlas vyvolal můj původní článek za což vám děkuji. VeŠ

Co všechno jsme do kufru nafasovali erárního, nevím. Jen vím, že jsme si prádlo prali vyvářkou v hliníkové konvi na mléko, vycházkový mundur že jsme vyměnili a sloužil nám ve druhém járu jako pracovní a nafasovali jsme nový vycházkový kopřivák. Onučky - kdyby se to hodilo do polobotek v civilu, tak je s chutí nosím. Není nic hygieničtějšího. Když jsi je uměl pořádně "ovinout" bylo Ti dobře. Kravaty jedny pletené jedny na gumičku, dlouhé noční košile. No - nebylo to fajn? A o Silvouše víčka na přilbě?

ne "vvíčka" ale SVÍČKA

ne "vvíčka" ale SVÍČKA

Byl jedinou movitou věcí, se kterou se v dobách našich otců, dědů, ale i nás rukovalo na vojnu a která s námi celé dva roky putovala. Pro mnohé z nás vojenský kufr současně představoval i prádelník, neboť na pokojích s 10 i více postelemi nebylo již žádné jiné vybavení. Ráno po budíčku jsme museli vždy postele perfektně ustlat, večer po rozestlání postelí se veškeré svršky před spaním musely perfektně složit do ?komínku ? komínek musel zařezávat, ne žádné složení halabala? a uložit na víko kufru. Pokud tomu tak nebylo, nastal díky rozkazu velitele ?letecký den? a bylo po vycházkách.
Možná, že si na to ještě mnozí z vás také vzpomenou, třeba jen tak u piva při písničce:
?první říjen šťastný to den, vojáci s kuframa, rukují za náma do kasáren?. Domnívám se, že tehdy bylo hůř, takže když jsme tenkrát pospolu s kamarády překonaly všechny ty vojenské peripetie, tak nás dnes ?na stará kolena? nemůže rozházet lezavé podzimní počasí. Vzpomeňte si na budíčky, na ranní hygienu a mytí ve studené vodě, nástup svlečený do půl těla, na rozcvičku doplněnou třeba kilometrovým během. To nás patrně zocelilo na celý život ? ?proto tady jsme jako Jurové? dodnes. VeŠ.

Pane moc Vas pozdravuji ,váš přispěk mne mile potěšil jeto znašeho mládi a převychováni naCHAPA,,NIČEHO nelituji bylo to někdy drsné a to byla ta nádherna romantika dědek Vašek ingo tak BUĎ

Ja keď som narukoval do Malaciek k PS v roku 1979 tak už oblečený sme prišli k Tatre na ktorej bola hromada lepenkových kufrov a dvaja vojaci sa pýtali na veľkosť boty. Vravím číslo 8 a kufor mi pristál na hlave. Boli v ňom ponožky, prádlo, remene, rukavice a kanady + veľa iných vecí. DPS Medveďov

Asi se nevracel, protože když jsem byl na návštěvě u spolužáka asi před 50-ti lety, tak byl ten kufr v jejich baráku v síni. Byl jeho otce, který sloužil za Čepičky někde na hranicích. Jak jeho otec dobrou náladu, rozpovídal se o jeho službě a přidal bojové písně z té doby. Novodobé kufry byly z "papendeklu", do kterého jsem v Budějovicích na podzim 1972 - co si pamatuji nafasoval, 4ks.košil, 4 ks. trenclí, ponožky letní a zimní, onuce, zářivě žluté pyžama, kapesníky, spodky, tílka letní a zimní, rukavice pletené, kukla-šála. Kde to bylo možné, bylo to označeno zkříženými meči - majetek ČSLA. Svetry jsme nefasovaĺi, ale na rotě, když si kluci nechali poslat z domu pletený svetr a byl zelený, tak se to tolerovalo. Co nebylo spotřební zboží, tak se to na konci vojny odevzdávalo.

rok nar. 1933 a 1937 šli s kufrem domů, starší s kufrem i rukoval, u mladšího nepamatuju. starší byl u chemiků v červené vodě, mladší u péesáků v moldavě v krušných horách. já rukoval 62- bez kufru a v civiliu, ne teplácích, abych nebudil nežádoucí pozornost. a vyplatilo se to. kdo vystoupil ve zbirohu z vlaku v teplácích, šup s ním na v3s a do kasáren, my, varovaní, v civilu do nádražní restaurace na posledních pár civilních piv a do kasáren až poslední v3s v ten den. milí mazáci byli tak laskavi a v restaurantu hlásili : poslední spoj, další musí po svých. a že to byl kus, z nádraží do zámku-kasáren.

Hned po vložení tohoto příspěvku se musím ozvat a zeptat se, jak to s těmi kufry vůbec bylo?
Já si už tyto dřevěné kufry nepamatuji, respektive na vojně jsme měli už právě ty klasický (asi papírový, nebo z čeho vlastně byly)... no a zde je kámen úrazu, protože si za boha nemůžu vzpomenout, jak jsem ten kufr dostal :)
Samozřejmě že jsem ho dostal hned první den při vystrojení na praporu v Malackách jako fungl nový, ale nepamatuji si, jestli ty věci, které v něm byly, jsem si vybíral podle velikosti, nebo už byl takto "vybaven" dopředu a já dostal pouze kus s veškerým šatstvem podle nějakého měřítka osobního vzrůstu...
Na konci vojny se pak kufr (byl na něm stále štítek se jménem) i s výstrojí vracel a co mi chybělo a nesehnal to, jsem doplácel. Co bylo v kufru si taky již pamatuji matně (svetr, fusakle, košile, podvlíkačky, beton triko, pyžamo, kapesníky, ručník, trencle...), takže když se někdo rozepíše i o tom, budu rád.
No a teď se vrátím k tomuto dřevěnému kufru s dotazem: do kdy byl tento kufr ve výstroji a vracel se, nebo se s ním šlo i z vojny domů?
Díky

Ahoj Oldo, musím reagovat na svoje slova ohledně vojenského kufru. Docela si na to pamatuji přesně. Aspoň ve Volarech, kam jsem narukoval v říjnu 1979, to probíhalo následovně. Po příchodu do kasáren nás soustředili do kinosálu a pak po deseti odváděli do prostoru štábu, jehož rozsáhlé prostory se proměnily ve výrobnu na vojáky? Nejprve nás ještě v civilu odvedli do jídelny na párek 730. Pak následoval holič, kde jsme přišli o kadeře. Někdo to bral s humorem, jiný měl slzy na krajíčku. Další fáze byla očista ve sprchách a odevzdání civilních šatů, které byly nacpány do papírového pytle, a museli jsme na něj vlastní rukou napsat adresu domů. Pak jsme vyfasovali trenýrky a následovala lékařská prohlídka včetně všech tělních otvorů a nezbytná injekce. Jako v hypnóze jsme se přemístili k výstojákům, kde nám zkušené oči švadlenek vybrali příslušnou velikost uniformy, čepice a bot. Pak jsme vyfasovali ten zmiňovaný prázdný kufr, a s ním obcházeli další oddělení, kde jsme dostali a do něj skládali vše, co jsme fasovali. Podle figury příslušné doplňky od nátělníků, ponožek, utěrek, ručníků, teplákové soupravy, pantofle, rezervní košile, bundokošili, šálu, kanady, ešus, příbor, krém na boty, kartáče na oděv a obuv, mýdlo, barbus na holení, trimin v tubě na praní. Jistě toho bylo víc, ale nic podstatného si už nevybavuji. Zbytek jako uny, kongo, pracovní čepici, zimní doplňky, spacák a povlak na něj, atombordel, masku apod. jsme vyfasovali na výcvikové rotě a po výcviku jsme to museli zase odevzdat. Obsah kufru se mnou věrně putoval do všech koutů, kam jsem byl převelován. Na novém místě jsem to fasoval znovu. Vůbec nechápu, jak se mi to do kufru mohlo všechno vejít, ale vlezlo se to tam. Když vzpomínáte na kufr dřevěný, tak jeden takový mám po tátovi doma. Sloužil v Malackách 1951-53 a kufr měl. Dokonce si pamatuji z jeho vyprávění, že kufr si musel koupit sám ještě před nástupem na vojnu, tak jako všichni rekruti, na to byl nějaký předpis, protože mám fotku, když šli kluci

dokončení:
na vlak při odjezdu na vojnu, tak kufr všichni drží v rukách. Počítám, že osobní prádlo si asi taky dřív musel každý přivézt na vojnu své. Kdo si tuto dobu pamatujete, budu rád, když to upřesníte. Dřevěný kufr byla poctivá práce, jelikož nám slouží už 65 let. Mám v něm nářadí v dílně a dokonce jsou tam i dva klíčky k zámku, který má ve víku. Tolik asi moje vzpomínka na vojenské kufry. Moc děkuji panu Jánošíkovi, kterého jako bývalý Žďárečák, velice zdravím. Milan Bednařík

Rukoval jsem v srpnu 1959 s voj. kufrem, který jsem si nechal vyrobit. V kufru jsem vezl pouze hygienické potřeby a nějaké maličkosti. Prádlo jsme fasovali u útvaru. S tímto kufrem jsem se vracel do civilu jako se svým majetkem. JH

Rukoval jsem jako ročník 1936 v říjnu 1955. Při odvodu jsem byl "ponaučen", že si mám pořídit černý vojenský kufr se jménem a příjmením, který mám vybavit nějakými proprietami a vzít si sebou papírový pytel s nadepsanou adresou na odeslání civilu domů. Kufr byl s vyjímacími příhradami, byly v něm drobné věci, spodní prádlo. Ostatní voj. "výbava" se ukládala do"komínku" na poličku, dlouhý kabát "do panenky" na věšák. Kufr se mnou putoval domů.

Já jsem zprostředkoval usazení dobových fotek z let 1955-57 na stránky zaniklé roty PS Skláře a majitel fotek J.Pavlas je tam vyfocen ještě před nástupem na vojnu s dřevěným kufrem jak na něm sedí . Kufr mu udělal soused truhlář. Míry byly určitě dané.

Ano, míry byly dány. víko muselo být rovné, nevypouklé, to k vůlivá skladování.

Zdravím Ťa Oldo.
Už dávno som sa nezapojil do písomných debát kamarátov. Našiel som aj tvoj príspevok na tému "vojenský kufor" V roku 1958 keď som ja rukoval, drevené kufre si museli doniesť už len Ti chlapci, čo rukovali ku P.S. a k P.T.P. Predtým drevené kufre mali aj iné zložky armády. Viem to zo spomienok našich otcov a starých otcov. Pošlem ti Oldo aj fotky mojho kufru, zub času sa podpísal aj na ňom tak isto aj na jeho majiteľovi na mne. Ale stále sme ešte tu. Rozmery kufru boli: Dĺžka 60 cm; Šírka 30. cm; Výška 28. cm a na dne boli 2. cm pätky, aby sa mohli dávať jeden na druhy, lebo na viku, bola kovová rukoväť na otváranie kufru a bez pätiek by sa kufre nedali uložiť
na seba. Pätky boli aj preto, aby kufor neležal celou plochou na zemi.
Čo všetko bolo v kufri : Košele, trenírky, spodky,
(podlikačky), Onuce, flanelové+ platene tenké. Uterky na Ešus a príbor, Uteraký Osušky. Šala, Vreckovky, Rukavice, Čistenie na pulitraky-Ryžak krem. Holenie Barbus a pitralon, žiletky. mydlo. Šitie, ihla+ nite. nožnice. Zubná pasta, kartaček, Pero+ dopisný papier. Zápisník, zošit. Náhradne cvoky do čižiem. Poprípade nejaká vesta z domova, keď to dovolili. A, stále prázdná peňaženka, všetko vždy zostalo v ARME na limonádu a niečo sladké.
To všetko bolo v kufri. My sme nemali nočné stolíky ani skrine naše Kasárne to boli staré Nemecké Lagre, pamiatka na 2: svet. vojnu- Celých 9. mesiacov som býval v takých priestoroch. Sklad na uhlie bol lepši.
Kufor sme si museli dať urobiť doma a narukovať s nim. U nás vo fabrike kde som robil to bolo tak, že tým čo rukovali a potrebovali kufor, dal do stolárskej dielne urobiť majster.Bol to náš majetok, tak sme si to zobrali domov, aby nám pripomínal staré ťažké časy, na ktoré tak radi spomíname.
Podľa mojich vedomosti, drevené kufre u P.S. boli do roku 1964. potom bola reorganizácia spojili P.S. s Armaďakami, tak sme ich volali. Už sme neboli Vojsko Ministerstva vnútra ale ČSLA postavili sa nové roty s uplním vybavením. Tak

Jendo,
jenom pro upřesnění sděluji, že černý dřevěný voj. kufr byl vyžadován u vojska PS naposled do r. 1959. Toto bylo uváděno každému v povolávacím rozkaze před nástupem k tomu kterému voj. útvaru (v mém případě k VÚ PS 5343 v Č. Budějovicích). Další ročníky (1941 a vásledující) již nastupovali se standardními hnědými "papíráky". Ve výcvikovém středisku jsme je měli uloženy pod postelí a následně v podd. škole pak ve vyhrazené místnosti tzv. "kufrárně". Klíče bylo možno vyzvednout na vyžádání u sloužícího dozorčího roty z řad našich velitelů družstev, kteří se střídali podle jednotlivých čet. Obdobně i na rPS kde jsem sloužil, byla místnost pro ukládání voj. kufrů.
Po ukončení vojny, t.j. po necelých 30 měsících, jsme si kufry vezli domů. Dodnes si do něj ukládám svoje chlapské věci jako např. vojenskou knížku, již nepoužívaný fotoaparát 6x6 Pentagon six a náhradní portrétový objektiv s expozimetrem, pánské hodinky, které jsem si koupil po vojně z první výplaty, turistické záznamníky s razítky navštívených turistických chat ČSR i v zahraničí, různé turistické mapy, školní vysvědčení, lustrační osvědčení podepsané ministrem Langošem po převratu r. 1989, prac. smlouvy ... apod.
Tož tak nějak.
JaV.

Zdravím Vladimíre.
Ďakujem za upresnenie. My sme ich mali aj naši novačkovia, ktorí odchádzali do civilu v roku 1961. do tej doby ich používali. Ty máš presne spravy. Som rád, že si ma opravil . J.Š.