Různé

« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | Vaše komentáře (1)

(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
1 foto (L.Nekvapil) z celkových 5

Foto 1
Foto 1 Foto 2 Foto 3 Foto 4 Foto 5

Autor: L.Nekvapil | Pořízeno: 2017 | Foto: 5 fotek



Vaše komentáře...
Přidat nový komentář...
Vzpomínám
Jiří Fišer | email | 16.11.2022 11:45 | id 168304 | nahlásit
Čest Tvojí památce.
Šaňo.


Přidáváte nový komentář
plus okno minus
... lze napsat ještěznaků
Ochrana proti spamu. Napište číslo stodvacet:


   


  • hvězdičkou * jsou označena povinná pole
  • maximální délka textu komentáře je 2000 znaků
  • odřádkování textu komentáře (ENTER) zůstane zachováno
  • HTML tagy nebudou použity
  • WWW adresy budou automaticky převedeny na odkazy
  • reagovat lze pouze do 5 úrovně
  • vyhrazujeme si právo smazat nevhodné příspěvky

1981 - Jozef Ludas rPS Svatý Kříž

Vojín Pohraniční stráže Jozef Ludas (svob. In memoriam) se narodil 10.3.1960 v Nových Zámcích na Slovensku. Jeho životní příběh, na jehož konci je zmařený mladý život člověka, si můžete přečíst níže...

Dna 10.marca 1960 sa v nemocnici v Nových Zámkoch narodil rodičom Márii a Františkovi Ludasovým ako piaty syn, ktorému dali meno Jozsef. V obci Tvrdošovce v okrese Nové Zámky na ulici Červenej armády č. 8 (dnes Novozámocká ulica začali prvé kroky krátkeho života Jožka Ludasa.
Po dosiahnutí školského veku začal Jozef navštevovat Základnú devätročnú školu v Tvrdošovciach. Pomaly sa z chlapčeka stával chlapec a Jožko sa po absolvovaní základnej školy rozhodol nastúpit do učenia na Stredné odborné učilište stavebné v podniku Priemstav na Nitrianskej ceste v Nových Zámkoch, kde sa začal učit za maliara-natierača. Po úspešnom absolvovaní učilišta nastúpil pracovat do materského podniku Priemstav v Bratislave.
Bol mimoriadne tichý a pracovitý, takže si rýchlo získal oblubu u svojich majstrov a nadriadených. Neprekážalo mu ani cestovanie z Tvrdošoviec do Bratislavy. Bol rád, že môže aspon  nejakou korunkou pomôct rodičom. Skromný chlapec Jozef mal velmi rád prírodu zvieratá a jeho najväčším koníčkom bola práca,  ktorej venoval všetok svoj pracovný aj volný čas.

Jozef nastúpil 1.marca 1979 na vojnu. Už v prijímači si dôstojníci všimli Jozefova výborného fyzického stavu a kondičky. A hlavne bol málovravný, bez reptania plnil úlohy. Priznal sa, že má vemi rád zvieratá! Ideálny človek na funkciu psovoda! Tak ho zaradili do kurzu psovodov. A neolutovali... Chlapec bez problému zvládol základný výcvik, teóriu prácu so psom...! Po troch mesiacoch nadišiel den ukončenia výcviku. Vojín Ludas Josef nastupuje k desáté pohraniční rote Svatý Kríž.

Příběh se odehrál v pásmu roty Svatý Kříž Chebské brigády dne 21. ledna 1981.

Toho dne 21.ledna 1981 do půlnoci hustě sněžilo. Před rozedněním, ještě za tmy zpozoroval místní občan z osady Pelhřimov, který pospíchal na ranní směnu do blízkého Chebu, stopy mužských šlápot v hlubokém sněhu, které směřovaly mimo cestu kolem rybníku k hraničnímu lesu. Ve tmě zahlédl ještě siluetu osoby, která se rychle vzdalovala. Kdo jiný by takto coural ve sněhu mimo osadu ještě za tmy než "kopečkář", zauvažoval a vzápětí se rozhodl poznatek ohlásit na blízkou rotu Pohraniční stráže...

Na rotě Svatý Kříž po obdržení této zprávy vyrazila pátrací skupina na označenou stopu. Tři pohraničníci se služebním psem vyjeli vozidlem GAZ. Mezi členy pátračky byl i vojín Josef Ludas.

Osobou , která zanechala po sobě stopy ve sněhu byl, jak se později zjistilo, vojenský zběh z nedaleké vojenské posádky, který uprchl ze stanoviště ve strážní službě ozbrojen samopalem s dvěma zásobníky ostré munice. Využil příležitosti a chtěl se dostat za hranice, aby se vyhnul další službě i kdyby se měl prostřílet. Zatím se mu útěk dařil. Ještě pár set metrů a bude za hranicemi. Při útěku tmavým zimním ránem nepotkal zatím ani živou duši. Až teď zaslechl hukot auta, které zastavilo na rybniční hrázi a potom i blížící se hlasy. Zalehl proto do sněhové závěje a zpohotovil zbraň. Zamířil na postavu, která se k němu během blížila...

Vojín Josef Ludas tažen kupředu silou psa, kterého vedl na vodítku, předběhl o značný kus ostatní členy pátrací skupiny. Pes navětřil stopu a nebyl k udržení. Pohraničník Ludas držel levou rukou vodítko psa, v pravé v ponosu přidržoval samopal. Aniž by před sebou zpozoroval nějaký pohyb, přiblížil se na pár metrů k návěji sněhu. Z úkrytu na něj již chladnokrevně mířil vrah. Stiskl spoušť a ranním úsvitem zazněla dávka ze samopalu. Vojín Josef Ludas smrtelně zasažen klesá do sněhu, který se vzápětí zbarvil jeho krví. Ostatní události už byly dílem okamžiku. Pes útokem na volno vyštěkal zákeřného vraha, kterého zbývající pohraničníci ostrým zákrokem zneškodnili.

I když při službě na hranici je nutno vždy počítat s každou eventualitou, smrt vojína Ludase na příslušníky jeho roty těžce dolehla. Padl v přestřelce s ozbrojeným zběhem ČSLA Zdeňkem Poláškem.

Čest jeho památce!

Více zde: 
http://www.klub-pohranici.cz/news/a04-pribeh-vojin-josef-ludas-/

A2018-02-08 15:53:05 TG12