Vojensko.cz

Jedná sa o pojazdové koleso voj,techniky BVP 1,alebo aj BVP 2 ,identické.Návary sú pravdepodobne "opravy"na útvare,asi značne poškodeného kolesa.To koleso sa vyrábalo (ráf) z profilu zkružovaním,následným zvarením,prekalibrovaním vovarením stredu,krytov a následne pogumovaním v kooperácii inou firmou.Keďže trpeli značným opotrebovaním jazdou v teréne,zvykli sa aj u útvarov "podomácky"opravovať.

Ahojky Jane a spol. Dík za opravdu odborný posudek kola. Ještě by mě zajímalo proč jsou dva návary v ploše prakticky v ose kola. Neoznačují dva šrouby, kterými se doplňovalo mazivo do náboje kol. Nikde tam není maznice. Dan

Pokud by to kolo bylo vyfotografované i z druhé strany, bylo by více zřejmé, že je i z této strany téměř stejné a směrem ke svému středu poněkud vypouklé/tedy pokud je kolo kompletní/. Samotné pojezdové koleso jsou v podstatě dva ocelové výlisky, přiložené k sobě, na které se ještě před konečnou montáží nasazuje ta gumová obruč. Na konec se obě poloviny kola spojí pomocí těch středových šroubů a jako jištění (aby se to náhodou nerozpadlo) se kolem protáhnou protáhnou 2, nebo 4 trny, které se na vnějších stranách provaří a přivaří k disku.
To jsou ty dva vyditelné návary , kterými jsou ve skutečnosti opatřena všechny pojezdová kola tohoto typu v počtu 2 -4 , podle typu vozidla na kterém jsou použita . U BMP(BVP) jsou vždy 4. Při jakémkoli poškození kola, nebo gumové obruče, se vyměňuje celé kolo.
Předmětné kolo (pokud skutečně pochází z roku 1968) nemůže být ze žádného typu BMP(BVP). Ty se u nás objevily až ve druhé polovině 70.let.
Zdravím.

Bude to pojezdové kolo z pásového transportéru BTR - 50, nebo z plovoucího tanku PT - 76. Obé z tehdejšího " sojuzu".

To, že se jedná o pojezdové kolo ze sovětské obrněné techniky je v tomto případě zcela zřejmé. Ovšem přesné určení konkrétního typu je poněkud složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Jak píše p. Kahoun, pojezdová kola u BTR 50, PT 76, ale i u čs. OT 62 TOPAS , včetně BVP, jsou téměř identická, avšak mají celkem 10 středových šroubů, kterými je kolo upevněno na náboji.
Vyobrazené kolo má však těchto šroubů pouze 6 a pokud nebyl střed kola dodatečně upraven, mělo by se jednat o pojezdové kolo z tehdejšího ( v té době nově zaváděného do výzbroje sov. armády) pásového transportéru MT-LB. Stroj je někdy označován ( a také používán) jako obrněný tahač a později byl v ČSLA také zaveden, ale spíše jako nosič různých systémů a zbraní. Nejznámější je 122 mm SHK S-2S1 Gvozdika (Karafiát). Pro tento kanon byla použita upravená verze MT-LBu , která měla na každé straně o jedno pojezdové kolo navíc a měla výkonnější motor. Zajímavé je, že MT-LB je pro své velmi dobré jízdní vlastnosti stále používán v mnoha armádách ve světě. V současné době několik kusů např. používá americká námořní pěchota a ve velkých počtech je stále v užívání švédské armády, která je nakoupila v bývalé NDR.
Ale to už jsem jinde.
Zdravím.

Pro zajímavost a doplnění v užívání švédské armády jsou také OT 64 bývalé ČSLA které místo repase v AOZ
v ČR skončili v Německu v Dráždanech odkud je Švédové odkoupili a zrepasovali sami.
My jsme nakoupili Pandury a pronajali si Gripeny.
Ale to už jsem také jinde.
Zdravím.