Vojensko.cz

No nie preto, ale žeby pomery po mojom odchode do civilu z roty na jeseň 1973 by boli až tak zmenili pomery k takému ako si ty opísal, neverim. Píšeš ináč niečo aj o fenku Ginu. Veď ona ešte bola na jar 1972 odvezena z roty, ju som mal dostať ja po Bacovi.
Spomínaš aj nejakého Beranka s velkym zadkom prečo ostal ďalej slúžiť, áno to je pravda, ale on sa menoval Špinář, predpokladám, že do roku 1974, skoro celé, vedenie sa vystriedalo: my sme mali Juneka, Krejciho, Servisná, Milka, Špinařa a Bornayho. Smutné som citalco sa szalon S Lesanou, totiž ju som dostal ja ako nevycvicenu a som ju vycvicil na H1. Bola to schopná fenka.
K tomu verím, že Servis bol hulvát ale že aj Junek? Neverím, on sice pred nasim odvchodom do civilu odišiel do Nyrska na prápor, ale na rote ten bol ako dobrý otec rodiny vôbec nie zàkerny ale nàpomocny.
Čítať túto knižku mi vypadá ako by si bol hneval aj sàm na seba, že si musel nastúpiť na vojenčinu!

Ako keby som to napísal Ja z Bernsteina. Presne a vystižne.

Tak tuhle knihu čtu s opravdovým zájmem a jedním dechem. Na naší rote to byl asi třiceti procentní odvar z toho, co autor uvádí. Je dobře, že takové vzpomínky mají psanou podobu.

S velkým potěšením jsem si připomněl válčení na Srubech. Sloužil jsem podzim 75/77,tak jsem neměl moc příležitostí prožít s autorem knížky nějaké zaznamenáníhodné akce,ale i tak díky za osvěžení paměti - plno jmen a příběhů už se mi z hlavy vykou- řilo z hlavy... Já jsem převzal po Obecovským smečku a vojnu přežil bez většího průseru. Velkou zásluhu na tom měl "Kaštan",který dal kapelu znovu dohromady a tak jsem jako muzikant měl možnost vždy alespoň na chvilku vyjet před dráty a zapomenout na tu zelenou pakárnu. Poznámka pro historiky: měli jsme "svěřený úsek" od 3/5 do 8/9 (je to i na tý vyobrazený třístovce). A heslo hraničářů - NEPROJDOU - asi nebude pocházet od starých Chodů,ale spíš ho komunističtí ideologové převzali od španělských bojovníků a interbrigadistů z občanské války proti Frankovi. (No pasarán)

Narýchlo som to prečítal - skôr preletel. Je mi ťažko všetkému napísanému uveriť. No pokiaľ to tak bolo, tak to bolo veľmi ťažké. Aj ja som si to odslúžil na PS rote na rakúskej hranici v r. 1972 - 74. Z prečítaného mám porovnaním dojem, že som slúžil u inej Pohraničnej stráže a zažil som snáď z napísaného len 10%. Nepamätám si, žeby som mal podobných veliteľov. Medzi záklaďákmi bolo zopár exotov, no až takých ako v knihe určite nie. No čo už, všade to bolo inak. Na upresnenie: deň PS bol 11. júla a nie 11. augusta.

Tak som si prečítal vážený pohračnik Vaše zažitky z vojenčiny na čiare.Celkovy dojem z opisu udalostí mám taký ,že to je snaď jedina rota PS, kde sa zišla skupina blbcov a ožranov.ktorí kašlali na normálný priebeh vojenskej zakladnej služby a prechrápali vačšinu svojho času aj so psami pri ochrane št.hranice.Strata disciplíny a mazáctvo,ponižovanie mladšich vojakov ,to je hajzlovina a nemožete byť hrdi na službu vlasti.Poznám rotu SRUBY,patrila v rokoch 1963-1965 pod prapor KOUT NA ŠUMAVE,CHODIL SOM TAM DOSť čASTO AKO VEL.SPOJOVACEJ čATY NA PRAPORE ako absik na zakladnej vojenskej službe.Vaš opis je očami obyčajného vojaka zurvalca a nespratníka z civilu.

Doplním to ešte o vlastnú skúsenosť. Naozaj je ťažko všetkému v tej knihe uveriť. Okrem svojich kanád, som kanady nikoho iného počas celej voj. služby ani raz nečistil. No ani moje kanady ani raz nevyčistil žiadny iný vojak. Nosenie raňajok do postele, tak to je veľmi silné kafe! Ponižovať madých rôznymi spôsobmi nedokáže hocikto!Len primitív! Ani o korunu ma nikto neobral. Priebeh nočných služieb so psami neviem až tak posúdiť, nakoľko som bol spojárom a do takých som nechodil. No mali sme v úseku až 4 pikety. Na rozcvičky sa nechodilo, mladí robili rajónov viac. Osud a vojenské rozkazy nás poslali na tú istú rotu, kde sme si museli na seba zvyknúť a spoločne tam žiť a fungovať. Každý čakal civil a snáď nikto sa nezamyšľal nad tým akú "záslužnú" činnosť pre republiku vykonávame. Boli aj "prúsery"no v norme, boli sme totiž mladí. Do služieb išli spolul mazák aj mladý s ostrými, takže mazáctvo tým bolo tlmené. No nikomu v hlave neruplo.
A stretávame sa po rokoch a spomíname na všetko.
Možno by boli zaujímavé vyjadrenia z iných rôt, ako to bolo u nich. Napíšte!

Zdravím všechny kluky, co sloužili na státní hranici. Tu knihu jsem jen prolétl, protože mě moc nezaujala. Byl jsem na 2 rotě Pochr, ještě na staré rotě, v přijímači v Poběžkách. V přijímači jsme dostali určitě do těla, ale s odstupem času jsem za to rád. Neměl jsem rád to neustálé pochodování a nácviky na přísahu. Na nějakou buzeraci si nevzpomínam, určitě byla, ale myslím, že nikdo z toho neměl žádnou psychickou újmu. Byli jsme vyplašený, ale věděli jsme , že po výcviku bude dovolená a pak hurá na roty. Na rotě už se na nás těšili, hlavně nejmladší ročník, protože věděli, že jim odpadne hodně práce. Rád vzpomínam na svoje mazáky, byli to prima kluci a nikdo nás nebuzeroval, vždyť jsme s nima chodili do služeb a s OSTRYMI. Myslím si, že jsme byli jako jedna velká rodina a vše fungovalo jak na drátku. Podmínky, hlavně v zimě byly dost krušné, ale to nás hodně stmelovalo. I velitelé byli v pohodě, vždyť velitel roty tam byl s námi celý rok, takže jsme s ním byli v kontaktu i mimo službu a aspoň pro mě to byl starší kamarád, ale nesměl se stát průser, to pak byl nekompromisní. Zkrátka vzpomínam rád na rotní život a myslím, že nám to do dalšího období dost dalo. Tak se mějte a napište svoje názory i z jiných rot a buďte.